Sportovní organizace Rioso Blog RIOSO

Co se odehrává v mysli hráče při zápase – a jak s nervozitou bojovat

04.03.2022
Pohoda před zápasem
Pohoda před zápasem

Rčení: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti" známe všichni. Ve sportu však nefunguje úplně na 100%. Ačkoliv na hřišti, kde o něco jde, mají připravení a natrénovaní hráči objektivní výhodu, kontext zápasu a reality toho, že "teď o něco jde" může psychiku a nakonec i výkon negativně ovlivnit nebo dokonce paralyzovat.

Nervozita může pramenit z mnoha různých zdrojů, přičemž tím hlavním je očekávání.

Očekávání sám od sebe samotného, vědomí očekávání rodičů, trenéra, spoluhráčů a u starších také třeba od důležitých diváků, ať už je to jiný rodinný příslušník nebo opačné pohlaví, před kterým se chce hráč ukázat v tom nejlepším světle.

Druhým paralyzujícím vlivem může být strach: z neúspěchu, z prohry, obava o udržení si pověsti úspěšného hráče. Bohužel někdy se může jednat i o strach z potrestání. Strach může hrát roli i v případě, že úspěchem hráče jsou podmíněny některé výhody, o které by mohl prohrou přijít. Z výše zmíněného lze usuzovat, že hráč nepřichází na hřiště vždy s úplně čistou hlavou a připraven soustředit se pouze a jen na hru.

Jak se vyrovnat s obavami a nervozitou?

  • Zaměření pozornosti na "Tady a teď".
    Při samotném zápase nezáleží na aktuálním umístění v tabulce ani na tom, co běží hlavou divákům na tribuně. Nezáleží ani na tom, co bude následovat po zápase. Pokud hráč zaměří pozornost na fakt, že ve chvíli vstupu na hřiště svět tam venku "končí" a na chvíli není důležitý, může se naplno věnovat hře. I v průběhu zápasu si postoj "Na světe venku teď nezáleží, teď hraju!" může připomínat a poutat tím svou pozornost na to, co je v danou chvíli pro výkon opravdu důležité - plné soustředění se na hru.
  • Připomenutí si, že cílem není dobrý výsledek, ale dobrý výkon v utkání.
    Důležité nemusí být za každou cenu vyhrát - přeci jen výhru týmu nemá sám hráč plně v rukou. Cílem by pro hráče mohlo být spíše podat co nejlepší výkon (samozřejmě ve spolupráci se spoluhráči) který přiblíží tým k úspěchu.
  • Znalost soupeře
    Všichni rádi víme co čekat a na co se připravit. Jakou využívá soupeř nejčastěji taktiku? Jde hodně do těla, nebo spoléhá spíš na rychlost a přesnost přihrávek? Hraje spíše útočně nebo spíše brání a vyčkává na chybu soupeře, aby mohl skórovat? Prvním krokem může být rozprava před zápasem: co o soupeři víme, co od něj můžeme čekat a naopak čím by nás mohl překvapit. Čím nás může nejvíc zaskočit? Znalost nebo alespoň předpoklad soupeřovy taktiky dodá hráči sebevědomí a klid, eliminuje úzkost neboli strach z neznámého a snižuje obavu, že mě soupeř nepříjemně "překvapí".
  • Vybavení si minulé pozitivní zkušenosti
    Před zápasem nebo i v jeho průběhu si hráč může připomenout minulé úspěchy a pozitivní zážitky ze svého předchozího výkonu. Otázkami typu "Kdy jsem naposled hrál podobně důležitý zápas, který dopadl dobře?", "Na co jsem se tehdy v průběhu zápasu nejvíc soustředil?", "Jak jsem se tehdy po zápase cítil?" nebo "Jaký to byl pocit, vyhrát?" sihráč může dodat sebevědomí a namotivovat se k výkonu.
  • Připomenutí si připravenosti na zápas
    V nervozitě před zápasem si každý hráč může položit otázku: "Trénoval jsem?" Ve většině případů je odpověď kladná a může sloužit k ujištění, že něco dokážu a teď nadešel čas to ze sebe dostat, využít mé dovednosti v praxi. Méně záleží na subjektivním hodnocení: "trénoval jsem dostatečně?" nebo "mám natrénováno?", které může hráče znejistit. Přece jen téměř vždy lze mít natrénováno ještě o něco lépe, což už ve chvíli utkání není podstatné. Základní uvědomění času a energie, která byla přípravě na úspěch věnována, naopak dodá sebevědomí a víru ve své vlastní schopnosti.

Jak můžeme pomoct my, rodiče mladých sportovců?

Nepodmiňujme výhru důležitou odměnou.

Ačkoliv odměna do procesu motivace patří, neměla by být něčím, na čem hráči záleží až příliš, nebo na čem závisí jeho celkové prospívání. Ideální odměnou po vyhraném zápase či dobrém výkonu je např. večeře v hráčově oblíbené restauraci nebo relaxační masáž další den po zápase. Odměna se nabízí i v případě, že tým sice zápas nevyhraje, ale hráčova snaha byla výrazná a odměnu si zaslouží. Odměna při prohře může být nepravidelná, aby si na ni hráč nezvykl jako na standard.

Ujišťujme naše malé sportovce, že chyby jsou součástí procesu učení.

Chyby jsou od toho, aby nás posouvaly dál. Otevřeností k neúspěchům získává hráč prostor pilovat svůj hráčský projev a experimentovat. Úspěšné experimenty pak posouvají hráče o krok před ostatní, kteří si tolik chybovat nedovolují.

Dovolení si dopustit se chyby snižuje negativní vliv nervozity a obavy o výsledek. Z našich úst může zaznít věta ve smyslu: "Věříme, že to zvládneš, ale pokud ne, společně se podíváme, jak na to příště vyzrát."

Vysvětleme jim a vyzkoušejme s nimi výše uvedené tipy

S našimi nadějnými sportovci projděme a vlastními slovy jim vysvětleme 5 zmíněných způsobů, jak se s obavami a nervozitou vypořádat. Každý z tipů vyzkoušejme v praxi a najděme konkrétní situace, ve kterých mohou být využity.
Po zápase se můžeme zeptat, jak hráči využití technik šlo, co bylo náročné a nakolik mu jednotlivé přístupy pomohly a přispěly k optimálnímu výkonu.

Pamatujme, že pokud jsme ohledně výsledku utkání nebo výkonu našeho sportovce nervózní my, je z nás napětí cítit a přenášíme jej dále. Takový předpoklad otevírá prostor k práci také se svými obavami a nervozitou. Nakonec, pokud jsme v pohodě my, jsou v pohodě i naši mladí hráči.


Autor článku: Mgr. Marek Katrňák (sportovní psycholog)

Blog RIOSO
Sportovní organizace Rioso